PhDr. Šebek: Projekt bazénu - „rybníčku" u pardubického zámku

    V projektu rekonstrukce Tyršových sadů a přilehlého území kolem zámku se předpokládá vybudování bazénu („rybníčku“) mezi zámkem a Kostelní ulicí, těsně u hráze mezi zámkem a Příhradkem. V odůvodnění se v projektové dokumentaci uvádí, že se jedná o reminiscenci historické skutečnosti, o připomenutí tradice. To ale neodpovídá skutečnosti!

    Dovolím si upozornit, že z dochovaných dokumentů vyplývá, že příkop kolem pardubického zámku nebyl stále zavodněným vodním příkopem, ale s jeho zavodněním se počítalo jenom v případě a po dobu bezprostředního vojenského ohrožení. Příkop ale nebyl např. zřejmě zavodněn ani v průběhu třicetileté války při švédském útoku na město r. 1645. Jediné doložitelné zavodnění zámeckého příkopu spadá do let 1663 – 1735.

    K zavodnění příkopu pardubického zámku přistoupila správa velkostatku z rozhodnutí České komory po třicetileté válce, kdy se všemožně hledaly cesty zvýšení výnosu komorních panství zakládáním nových režijních podniků. Na západním okraji pardubického zámeckého příkopu, na šíji mezi příkopem a korytem Labe, tak byla zřízena papírna, koželužna a tříselna, jejichž vodní kola poháněla voda z příkopu. Zanedlouho se ukázaly negativní dopady existence takto zavodněného příkopu pro život města i pro stav opevnění zámku. Spojenými silami městské rady, děkana i hejtmana panství se podařilo až r.1735 přimět Českou komoru ke zrušení zmíněných (tehdy již nerentabilních) podniků a následnému vypuštění příkopu.

     Z období 1663 - 1773 se dochovala řada stížností na negativní důsledky existence zavodněného příkopu. Několikrát si stěžovali velmi ostře mlynáři na „městské řece“, že nemají dostatek vody a hrozí zánik jejich živností, což by prý těžce dopadlo na život města. Děkan si stěžoval na podmáčenou a zkázou hrozící budovu děkanství, na trvale zatopený sklep, který musel nechat z větší části zasypat. Děkan varoval, že vážné poškození hrozí i samotnému kostelu sv. Bartoloměje. Městská rada upozorňovala na podmáčené domy v přilehlé Kostelní ulici a že některým z nich již hrozí zborcení. Tyto stížnosti stvrzoval hejtman panství a doporučoval kladně vyhovět  žádostem o vypuštění příkopu a tím i zrušení oněch podniků. Sám na výzvu České komory, aby dbal na opevnění  zámku a města před očekávaným vpádem Turků do země (r.1683) mj. odpovídal, že hradby kolem zámku jsou na některých místech kvůli dlouhodobě zavodněnému příkopu pobořené (na opravu nemá dost peněz) a že již několikrát předtím navrhoval, aby se příkop vypustil.

    I když budeme počítat s  obvyklým účelovým zveličováním skutečnosti v zájmu kladného posouzení stížností, je z uvedených faktů zřejmé, že Pernštejnové by těžko při výstavbě opevnění zámku a města konstruovali zámecký příkop jako stále zavodněný „v té vysokosti“, jak jej znázorňuje např. na vedutě města  r. 1602 J. Willenberg a po něm J. M. Vischer na vedutě z r. 1688, a vystavili by tak své dílo zkáze!!!. Willenberg jen musel nějak na své kresbě graficky znázornit existenci vodního příkopu a J. M. Vischer zaznamenal stav, který v jeho době skutečně existoval. Pernštejnové nepochybně proponovali příkop jen jako mokřinatý terén, kterým protékala strouha a který se dal v případě ohrožení zámku snadno zavodnit Systém přívodu vody do zámeckého příkopu lze z historických dokumentů dobře vysledovat. Současná vodoteč procházející podél lipové aleje a územím příkopu byla upravena po r. 1927 a 1930/31, další dílčí úpravy jsou možná též z pozdější doby (?).

    Jediné doložitelné zavodnění příkopu v letech 1663 - 1735 bylo považováno za nežádoucí jev, a lze z toho logicky odvodit výše uvedené konstatování, že příkop nebyl původně konstruován jako stále zavodněný!

    Pokud dojde ke zřízení novotvaru bazénu, jak je navržen, dojde k nevratnému poškození vyznění tohoto historicky cenného prostoru Pardubic. Bazén bude cizorodým uměle vloženým prvkem do stávající mokřinaté louky a rušivě (negativně) bude ovlivňovat vjem historického pernštejnského opevnění zámku. Právě z míst od Příhrádku a u mostku na hrázi lze nejpůsobivěji návštěvníkům této části města vysvětlit princip, význam a historický kontext pernštejnského opevnění zámku, jedné z jeho nejcennějších a unikátních komponent. To bude nyní necitlivě poškozeno. Vjem bazénu též poškodí další pro Pardubice cenný a tradiční pohled na tzv. „Pardubický Norimberk“ (zadní trakty domů v Kostelní ulici). Podobně tomu bude i při pohledu na tuto velmi malebnou část města ze zámeckých valů. Značná část návštěvníků je tímto pohledem (nyní) přitahována. Je až překvapivé, jak jedno konkrétní místo na koruně valů má na návštěvníky až magnetickou přitažlivost. To bude nyní poškozeno.

    Ptám-li se po efektu záměru vybudování bazénu právě v těchto místech v poměru k předpokládaným finančním nákladům a ne zcela zřejmým důsledkům provozu a údržby tohoto prostoru, nemohu než dospět k zápornému stanovisku k realizaci tohoto projektu.

21. 10. 2011

František Šebek

PhDr. František Šebek, pardubický historik, dlouholetý ředitel Východočeského muzea, člen vědecké rady Univerzity Pardubice, předseda komise pro rozvoj cestovního ruchu

https://uhv.upce.cz/cs/frantisek-sebek/