Promenáda v Kotěhůlkách
odpověď panu primátorovi Pardubic
V pondělním vydání Pardubického deníku jsme se dočetli, jak se pan primátor Charvát ostře opřel do pardubických ekologických aktivistů. Údajně nechce, aby kvůli nim další projekty dopadly tak jako v Tyršových sadech, protože je podle něj na nich vidět, jak může ochrana přírody brzdit rozvoj města. Uvedl, že se i paní ministryně Šlechtová divila "proč máme uprostřed promenády stromy a proč cesta končí v lese." Podle článku pan primátor pak dodal, že to je jak někde v Kotěhůlkách.
Na názor pana primátora musíme reagovat, a to především s ohledem na všechny budoucí záměry, které by chtělo současné vedení ve městě realizovat. Naprosto souhlasíme s tím, že některé věci, které v Tyršových sadech v rámci tzv. revitalizace vznikly, jsou absurdní. Ostatně jako občané kroutíme hlavou i nad některými dalšími podivnostmi našeho města, například téměř nevyužívaným trolejovým sloupořadím (ne)pěší zóny na Třídě Míru, což jistě nemá s ochránci přírody co dělat. Příčina tedy asi bude někde jinde.
Zůstaňme nicméně u toho případu, který trápí pana primátora a podivuje se nad ním paní ministryně. Nová betonová tzv. promenáda v Tyršových sadech je opravdu na svém konci u Labe přerušena linií stromů. Důvod je prostý - projektant to tak navrhl a příslušné orgány města schválily. Asi by bylo rozumné předpokládat, že projekt na obnovu existujícího parku v první řadě bude vycházet ze stávající zeleně a respektovat ji v rozumné míře. Ke kácení je třeba povolení (musí ho získat nejen soukromník, ale i radnice) a povolení vydává k tomu pověřený nezávislý úřad především na základě žádosti a odborných posudků. Jestliže strom není možné pokácet, musí se projekt rozumně upravit, například změnou trasy cest, změnou umístění nových objektů apod. O tom, které stromy při tzv. revitalizaci zůstaly a které se mohly pokácet, nerozhodli tedy žádní aktivisté, ale v regulérním správním řízení nezávislý úředník.
V případě bříz v promenádě, které teď najednou řadě lidí "vadí", je to ale ještě jinak. Úřady neměly o čem rozhodovat, protože město samo v průběhu řízení stáhlo žádost o jejich pokácení. Ostatně ve stejné době tehdejší vedení města sebejistě veřejně prohlašovalo (spolu s projektantem), že k realizaci "revitalizace" už žádné další kácení nepotřebuje a nechce.
Předpokládali jsme, že se v definitivním řešení budou ponechané stromy respektovat, ale současně se vedení nových parkových cest upraví tak, aby byly jejich směry účelné. Navrhovali jsme například, aby se hlavní parková cesta odklonila ve své severní části vpravo ke zdymadlu v trase pěšiny, kterou tam lidé spontánně vyšlapali. Tato logická a potřebná cesta v první verzi projektu vůbec nebyla zvažována. V realizované variantě sice nakonec je, ale do promenády ústí nepochopitelně až za zmíněnými břízami. Proč to tak je, to se musí pan primátor zeptat někoho jiného. Každému, kdo na to místo přijde, musí být jasné, že cesta mohla a měla být vedena jinak.
Takže promenáda "končící v lese" je sice dobře zvolený příklad další pardubické absurdity, bohužel poučení z něj vyvození panem primátorem je nesprávné. Pokud někdo považuje za rozvoj města to, že do městského parku umístí rozsáhlou železobetonovou plochu v ceně desítek milionů, pak si může být jist, že se najde dost lidí, kteří s tím budou nesouhlasit a protestovat proti tomu. Konečná podoba Tyršových sadů není, jak by rád teď někdo předstíral, nějakým kompromisem s ekologickými aktivisty. Je to bohužel pravý opak. Žádný kompromis se nekonal. Konečná podoba parku je výsledkem urputného prosazování a nakonec vítězného prosazení jedné jediné alternativy navzdory všem a všemu. Bude-li město i v dalších projektech postupovat stejně a s názory veřejnosti a s oponenty bude jen bezhlavě bojovat, pak opravdu - na shledanou v Kotěhůlkách, pane primátore.
Miroslav Seiner, Spolek Chráníme stromy