Demokracie po pardubicku

    Musíme konstatovat, že magistrát města Pardubic je nepoučitelný. Proti „revitalizaci“ Tyršových sadů trvají již téměř rok protesty od tří občanských sdružení, aktivistů i od běžných obyvatel města, ale při řešení úpravy parku Na Špici jde všechno starou osvědčenou metodou: Nejdříve schválit nejasné „něco“, které je zmateně prezentováno náměstkem primátorky a doplněno hlavní architektkou města ujištěním, že vše je výborné. Přitom útvar architekta musí mít již dávno k dispozici podrobná fakta a plány, které bylo nutno pro jednání zastupitelstva předložit. Ti se musí upokojit ujištěním, že nevědomost hříchu nečiní.

    Tento způsob schválení projektu před veřejným projednáním dokazuje, že občané  jsou pro současné vedení města zřejmě podřadným druhem, kterým není třeba se příliš zabývat. Jinak by se dokonce mohli plést do chvályhodných záměrů našich zastupitelů, a to by bylo podle názoru radnice asi velmi nevhodné.

    Při zasedání byla zastupitelům promítnuta skica úpravy, doprovázená bezvýznamným komentářem, pak sdělil pan náměstek počty odstraňovaných stromů, které nesouhlasí s oficiálním sdělením magistrátu, které OS Chráníme stromy dostalo. Režijně nebylo zasedání zcela zvládnuto, protože pan zastupitel ing. Slezák z TOP 09 navrhl, aby bylo schvalování projektu parku uskutečněno až po veřejné prezentaci, ale nikdo mu neodpověděl a už se vesele hlasovalo. Zastupitelé zase projekt schválili a pak ho teprve jdou projednávat s veřejností.

    Ve věci Tyršových sadů jsme to zažili několikrát. Vedení radnice se ale přece jen v něčem poučilo: Na Špici se začalo kácet v předstihu, aby číslo odstraňovaných dřevin pro realizaci projektu bylo co nejmenší. Zcela se to nepovedlo, protože byly (jistě omylem) pokáceny i stromy, na něž musí být povolení.

    Dosavadní  vývoj opět ukazuje uplatnění zvláštního druhu  jednání v pardubickém pojetí a svědčí především o povýšeneckých postupech radnice. To platí bez ohledu na to, zda se závěry souhlasíme, nebo ne.