Rybník u vchodu do zámku

    V souvislosti s řešením severovýchodní části podzámeckého prostoru v Pardubicích by se nemělo zapomínat na to, že právě v této části parku má vzniknout jeden z nejspornějších prvků celého záměru – tzv. Podzámecký rybník na louce mezi Příhrádkem a zámkem. Zatímco obnovení tradičních jezírek v samotných Tyršových sadech by jistě přivítalo mnoho lidí, tento vodní prvek na místě, kde nikdy předtím žádný rybník nebyl, vzbuzuje kritiku nejen odborné veřejnosti ale i mnoha pardubických patriotů. Navrhovaná úprava by totiž zničila přirozené propojení mezi renesančním zámkem a starým městem.

    Jak psal už v lednu ve svém dopise zastupitelům historik doc. PhDr. Hrubý: „V Pardubicích nalezneme velice málo míst, která mají tak vysokou kvalitu a specifickou atmosféru, jako právě tento prostor. Považuji za zcela zbytečné radikálním způsobem tento prostor proměňovat“.

    Podobně jasně se vyjádřil ve svém stanovisku asi nejznámější popularizátor pardubické historie PhDr. Šebek: „Pokud dojde ke zřízení novotvaru bazénu, jak je navržen, dojde k nevratnému poškození vyznění tohoto historicky cenného prostoru Pardubic. Bazén bude cizorodým uměle vloženým prvkem a rušivě bude ovlivňovat vjem historického pernštejnského opevnění zámku.“

    Na celém případu je smutné především to, že kritizovaný plán z dílny architekta Jiránka vychází od počátku ze zadání, které vytvořila samotná radnice a které pracuje s historickými souvislostmi velmi pochybným způsobem. V tomto zadání se totiž po architektovi přímo požaduje, aby součástí řešení byly vodní plochy jako „historická reminiscence na původní využití“. Ale historici shodně zdůrazňují, že jde o nesprávný výklad - zámek a jeho opevnění nebylo budováno tak, aby byl prostor kolem zámku trvale napuštěn vodou.

     Prof. PhDr. Vorel, děkan Filosofické fakulty Univerzity Pardubice a současně největší znalec Pernštejnského rodu, to před zastupiteli v lednu t. r. řekl zcela jasně: „V projektu se operuje s tím, že mají být reflektovány historické tradice a návrat k Pernštejnským funkcím areálu. S kolegy jsme došli k závěru, že nikdo z těch, kdo tuto věc připravovali, se historiků neptal.“

    Negativní stanoviska tří významných pardubických historiků jsou již několik měsíců známa nejen projektantovi, ale také odboru hlavního architekta, náměstku Brendlovi, který má projekt na starosti, paní primátorce i všem zastupitelům města. Přestože jsem byl osobně ujištěn panem Brendlem, že se „rybníček“ u Příhrádku budovat nebude, nyní se ukazuje, že konečné rozhodnutí závisí na „dobré vůli“ pana architekta. Domnívám se, že by příští zastupitelstvo města mělo jasně deklarovat, že není možno  - navíc právě v Pernštejnském roce, k němuž se město hrdě hlásí - nenávratně a jednou provždy zničit genia loci tohoto kouzelného místa. Doufejme, že k takovému nekulturnímu činu nakonec přeci jen nedojde.

    Zdeněk Kratochvíl